Pape? Franti?ek se modlí se za Arménii a za uprchlíky z Náhorního Karabachu
Pope
Tolik válek, tolik utrpení, napsal pape? Franti?ek v projevu p?ipraveném pro tuto p?íle?itost: ?První světová válka měla být poslední a státy se zformovaly do Spole?nosti národ? v domnění, ?e to sta?í k zachování daru míru. Kolik konflikt? a masakr?, v?dy tragických a v?dy zbyte?ných, v?ak od té doby proběhlo. Tolikrát u? jsem prosil: Dost! V?ichni opakujme volání po míru, aby se dotklo srdcí, i těch necitlivých k utrpení chudých a pokorných“, apeluje Svatý otec a dodává: ?A p?edev?ím se modleme. Já to dělám za vás a za Arménii; a vy, prosím, pamatujte na mě!“.
Pe?livě vybírat budoucí biskupy, být nablízku kně?ím
První ?ást pozdravu adresovaného arménským biskup?m pape? Franti?ek věnoval několika pastora?ním doporu?ením. ?Vybírejte pe?livě budoucí biskupy, aby byli oddaní stádci a věrní pastoraci a aby to nebyli kariéristé“, radí pape? ?len?m arménské biskupské synody. Podle Franti?ka nelze biskupy vybírat podle sympatií nebo vlastních sklon? a je t?eba si dávat velký pozor na mu?e, kte?í jsou p?íli? obchodnicky podnikaví a p?elétaví. ?Biskup, který pova?uje svou eparchii za p?echodné místo p?ed postupem do jiné, 'presti?něj?í', zapomíná, ?e se o?enil s církví, a riskuje - dovolte mi ten výraz - ?e se dopustí 'pastora?ního cizolo?ství'. Toté? se děje, kdy? ?lověk ztrácí ?as vyjednáváním o novém p?sobi?ti nebo pový?ení“, pokra?uje pape? Franti?ek: ?Biskupové se nekupují na trhu, ale Kristus si je vybírá jako nástupce svých apo?tol? a pastý?e svého stáda. Ve světě plném osamělosti a odta?itosti mají ti, kdo jsou nám svě?eni, vnímat v?elost Dobrého pastý?e, na?i otcovskou pozornost, krásu bratrství, Bo?í milosrdenství“.
Slou?it Bo?ímu lidu v láskyplné radosti, nikoli jako strnulí byrokraté
Pape? nezapomíná ani na Armény v diaspo?e: ?Děti va?eho drahého lidu pot?ebují blízkost svých biskup?“, pí?e Franti?ek. ?Vím, ?e jsou ve velkém po?tu roztrou?eny po celém světě a někdy i na rozsáhlých územích, kde je obtí?né je nav?tívit. Církev je v?ak milující Matka a nem??e ne? hledat v?echny mo?né prost?edky, jak se k nim dostat, aby mohly p?ijmout Bo?í lásku ve své vlastní církevní tradici“. A kone?ně ?ímský biskup varuje p?ed vytvá?ením elitních skupin a pocitem nad?azenosti: ?V sekularizovaném světě pot?ebují seminaristé a ti, kdo jsou formováni k ?eholnímu ?ivotu, dnes více ne? kdy jindy dob?e zako?enit v autentickém k?es?anském ?ivotě, daleko od jakéhokoli ?kní?ecího smý?lení“. Stejně tak kně?í, zvlá?tě mladí, pot?ebují blízkost pastý??, kte?í by mezi nimi pěstovali bratrské spole?enství, aby se tvá?í v tvá? únavě nenechali odradit a den za dnem byli stále poddajněj?í tvo?ivosti Ducha svatého, aby slou?ili Bo?ímu lidu s radostí lásky, nikoli rigidně a v neplodné byrokratické rutině“.
