蜜桃交友

HOMILIE SVATÉHO OTCE

První ne?pory slavnosti Matky Bo?í Panny Marie a Te Deum

31. prosince 2023

Víra nám umo?ňuje pro?ít tuto hodinu jinak ne? ve světské mentalitě. Víra v Je?í?e Krista, vtěleného Boha narozeného z Panny Marie, dává nový zp?sob vnímání ?asu a ?ivota. Shrnul bych to do dvou slov: vdě?nost a naděje.

Někdo by mohl ?íci: "Ale nedělá to snad ka?dý v tuto poslední noc v roce? Ka?dý děkuje, ka?dý doufá, a? u? je vě?ící, nebo ne". Mo?ná to tak m??e vypadat, a ké? by to tak i bylo! Ale ve skute?nosti je světská vdě?nost, světská naděje zdánlivá; chybí jim podstatný rozměr, kterým je vztah k Druhému a k druhým, k Bohu a k brat?ím a sestrám. Jsou zplo?tělé na sebe, na své zájmy, a tak jim dochází dech, nep?esahují spokojenost a optimismus. 

Místo toho v této liturgii dýcháme zcela jinou atmosféru: atmosféru chvály, úcty, vdě?nosti. A to se děje ne kv?li majestátu baziliky, ne kv?li světl?m a zpěv?m - tyto věci jsou spí?e d?sledkem -, ale kv?li tajemství, které antifona k prvnímu ?almu vyjad?uje takto: "Podivuhodná výměna! Stvo?itel p?ijal du?i a tělo, narodil se z panny, [...] dává nám své bo?ství". Tato podivuhodná výměna!

Liturgie nás nechává vstoupit do pocit? církve; a církev se je jakoby u?í od panenské Matky.

Pomysleme na to, jaká vdě?nost musela být v Mariině srdci, kdy? se dívala na novorozeného Je?í?e. Je to zku?enost, kterou m??e mít jen matka, a p?esto má v ní, v Matce Bo?í, jedine?nou, nesrovnatelnou hloubku. Maria ví, ona jediná s Josefem, odkud to dítě pochází. A p?ece je tam, dýchá, plá?e, pot?ebuje jíst, být p?ikryto, opatrováno. Mystérium dává prostor vdě?nosti, která vyvěrá v kontemplaci daru, v bezplatnosti, kde?to dusí se v úzkosti pot?eby vlastnit a ukazovat se.

Církev se u?í vdě?nosti od Panny Marie. A u?í se také naději. Mohlo by se zdát, ?e B?h si ji, Marii Nazaretskou, vybral proto, ?e v jejím srdci viděl odraz své vlastní naděje. Tu, kterou do ní sám vlil svým Duchem. Maria byla v?dy naplněna láskou, naplněna milostí, a proto je také naplněna d?věrou a nadějí. 

To Mariino a církve není optimismus, je to něco jiného: je to víra v Boha, který je věrný svým slib?m (srov. Lk 1,55); a tato víra má podobu naděje v dimenzi ?asu, mohli bychom ?íci "na cestě". K?es?an je stejně jako Maria poutníkem naděje. A právě to bude tématem jubilea roku 2025: "Poutníci naděje".

Drazí brat?i a sestry, m??eme si polo?it otázku: P?ipravuje se ?ím na to, aby se ve Svatém roce stal "městem naděje"? V?ichni víme, ?e organizace Jubilea ji? nějakou dobu probíhá. Dob?e v?ak chápeme, ?e v perspektivě, kterou zde zaujímáme, nejde primárně o toto; jde spí?e o svědectví církevního a ob?anského spole?enství; svědectví, které více ne? v událostech spo?ívá ve stylu ?ivota, v etické a duchovní kvalitě spole?ného ?ivota. A tak lze otázku formulovat takto: Pracujeme, ka?dý ve své sfé?e, na tom, aby toto město bylo znamením naděje pro ty, kdo zde ?ijí, i pro ty, kdo jej nav?těvují? 

Uve?me p?íklad. Vstoupit na Svatopetrské náměstí a vidět, ?e v objetí kolonády se volně a poklidně pohybují lidé v?ech národností, kultur a nábo?enství, je zá?itek, který vzbuzuje naději. Jiný p?íklad: kouzlo historického centra ?íma je vě?né a univerzální, ale musí si ho u?ívat i star?í lidé nebo lidé s nějakým pohybovým posti?ením; a tuto "velkou nádheru" je t?eba doprovodit prostou slu?ností a normální funk?ností na místech a v situacích bě?ného ka?dodenního ?ivota. Proto?e město, ve kterém se lépe ?ije jeho obyvatel?m, je také p?ívětivěj?í pro v?echny. 

Drazí brat?i a sestry, pou?, zvlá?tě náro?ná, vy?aduje dobrou p?ípravu. Proto je nadcházející rok, který p?edchází jubileu, věnován modlitbě. Celý rok zasvěcený modlitbě. A jakou lep?í u?itelku bychom mohli mít ne? na?i svatou Matku? Vstupme do její ?koly: u?me se od ní ?ít ka?dý den, ka?dý okam?ik, ka?dé zaměstnání s vnit?ním pohledem obráceným k Je?í?i. Radosti i starosti, spokojenost i problémy. V?e v p?ítomnosti a s milostí Je?í?e, Pána. V?e s vdě?ností a nadějí.