Pape?: Nacházíme se na civiliza?ní k?i?ovatce
Pape??v projev na mezinábo?enském setkání v Marseille s modlitbou za ty, kdo ztratili ?ivot na St?edozemním mo?i, které se podle pape?e proměnilo v obrovský h?bitov, vám p?iná?íme v plném znění:
PAPE? FRANTI?EK
Drazí brat?i a sestry,
děkuji vám, ?e jste zde. P?ed námi je mo?e, zdroj ?ivota, ale toto místo evokuje tragédii ztroskotání lodí, které zp?sobují smrt. Se?li jsme se zde na památku těch, kte?í nep?e?ili, kte?í nebyli zachráněni. Nezvykejme si pova?ovat ztroskotání za události ve zprávách a úmrtí na mo?i za ?ísla: nikoli, jsou to jména a p?íjmení, jsou to tvá?e a p?íběhy, jsou to zni?ené ?ivoty a zma?ené sny. Myslím na tolik bratr? a sester utopených ve strachu spolu s nadějemi, které nosili ve svých srdcích. Tvá?í v tvá? takovému dramatu není t?eba slov, ale ?in?. P?edtím v?ak pot?ebujeme lidskost: pot?ebujeme ticho, plá?, soucit a modlitbu. Nyní vás vyzývám k minutě ticha na památku těchto na?ich brat?í a sester: nechme se pohnout jejich tragédiemi. [chvíle ticha].
P?íli? mnoho lidí, kte?í prchají p?ed konflikty, chudobou a ekologickými katastrofami, nachází ve vlnách St?edozemního mo?e kone?né odmítnutí p?i hledání lep?í budoucnosti. A tak se toto krásné mo?e stalo obrovským h?bitovem, kde jsou mnozí brat?i a sestry zbaveni dokonce i práva na hrob a poh?bena je pouze lidská d?stojnost. V knize-svědectví "Brat?í?ek" hlavní hrdina na konci strastiplné cesty, která ho zavede z Guinejské republiky do Evropy, ?íká: "Kdy? sedí? na b?ehu mo?e, jsi na k?i?ovatce. Na jedné straně je ?ivot, na druhé smrt. Jiné cesty nejsou." (A. ARZALLUS ANTIA - I. BALDE, Fratellino, Milán 2021, 107). P?átelé, i p?ed námi le?í k?i?ovatka: na jedné straně bratrství, které naplňuje lidské spole?enství dobrem, na druhé straně lhostejnost, která zkrvavuje St?edomo?í. Nacházíme se na civiliza?ní k?i?ovatce. Bu? kultura lidskosti a bratrství, nebo kultura lhostejnosti: a? se ka?dý rozhodne, jak umí.
Nem??eme se smí?it s tím, ?e s lidskými bytostmi bude zacházeno jako se směnným zbo?ím, ?e budou vězněny a mu?eny krutými zp?soby - to víme; a kdy? je posíláme pry?, je to mnohokrát na mu?ení a věznění; nem??eme se dále dívat na tragédie ztroskotaných lodí, zp?sobené nenávistným obchodováním a fanatismem lhostejnosti. Lhostejnost se stává fanatismem. Lidé, kterým hrozí utonutí, kdy? jsou opu?těni na vlnách, musí být zachráněni. Je to povinnost lidskosti, je to povinnost civilizace!
Nebesa nám po?ehnají, budeme-li se na sou?i i na mo?i umět postarat o ty nejslab?í, budeme-li umět p?ekonat paralýzu strachu a nezájmu, která odsuzuje lidi k smrti v sametových rukavi?kách. V tom jsme my, p?edstavitelé r?zných nábo?enství, povoláni jít p?íkladem. B?h toti? po?ehnal otci Abrahámovi. Byl povolán, aby opustil svou vlast: "ode?el, ani? by věděl, kam jde" (?d 11,8). Jako host a poutník v cizí zemi p?ijal pocestné, kte?í procházeli kolem jeho stanu (srov. Gn 18): "vyhnán ze své vlasti, bez domova, byl sám domovem a vlastí v?ech" (sv. Petr Chrysolog, Rozpravy, 121). A "jako odměnu za svou pohostinnost obdr?el potomstvo" (S. AMBRO? MILÁNSKÝ, De officiis, II, 21). U ko?en? t?í st?edomo?ských monoteism? je tedy pohostinnost, láska k cizinci ve jménu Boha. A to je ?ivotně d?le?ité, pokud stejně jako ná? otec Abrahám sníme o prosperující budoucnosti. Nezapomínejme na biblický refrén: "Sirotek, vdova a p?istěhovalec", cizinec. Sirotek, vdova a cizinec: to je to, [co] nám B?h posílá, abychom se toho ujali.
My vě?ící proto musíme být p?íkladní ve vzájemném a bratrském p?ijímání. Vztahy mezi nábo?enskými skupinami nejsou ?asto jednoduché, reálný ?ivot spole?enství rozleptává ?erv extremismu a ideologický mor fundamentalismu. Rád bych v?ak v této souvislosti zopakoval, co napsal jeden Bo?í mu?, který ?il nedaleko odsud: "A? nikdo nechová ve svém srdci pocity nenávisti k bli?nímu, ale lásku, proto?e kdo nenávidí by? jen jednoho ?lověka, nebude moci klidně stát p?ed Bohem. B?h nevysly?í jeho modlitbu, dokud si v srdci uchovává hněv" (sv. KESÁRIUS Z ARLESU, Rozpravy, XIV, 2).
Také Marseille, která se vyzna?uje pestrou nábo?enskou pluralitou, dnes stojí na k?i?ovatce: setkání, nebo st?et. A já děkuji vám v?em, kte?í stojíte na cestě setkání: děkuji vám za va?i solidaritu a konkrétní nasazení pro podporu a integraci lidí: Marseille je vzorem integrace. Je hezké, ?e zde spolu s r?znými subjekty pracujícími s migranty existuje Marseille-Espérance, orgán pro mezinábo?enský dialog, který podporuje bratrství a mírové sou?ití. Vzhlí?íme k pr?kopník?m a svědk?m dialogu, jako byl Jules Isaac, který ?il nedaleko a jeho? 60. výro?í úmrtí jsme si nedávno p?ipomněli. Vy jste Marseille budoucnosti. Jděte bez skrupulí vp?ed, aby se toto město stalo pro Francii, Evropu a svět mozaikou naděje.
Na závěr bych rád jako p?ání citoval několik slov, která David Sassoli pronesl v Bari p?i p?íle?itosti p?edchozího setkání o St?edomo?í: "V Bagdádu, v Domě moudrosti chalífy Al Ma'mun, se scházeli ?idé, k?es?ané a muslimové, aby ?etli posvátné knihy a ?ecké filozofy. Dnes v?ichni cítíme, vě?ící i sekulární lidé, pot?ebu tento d?m obnovit, abychom spole?ně pokra?ovali v boji proti modlám, bo?ili zdi, stavěli mosty a dali obsah novému humanismu. P?i hlubokém pohledu na na?i dobu a p?i je?tě vět?í lásce k ní, kdy? je tě?ké ji milovat, vě?ím, ?e právě toto je semeno zaseté v těchto dnech, tak pozorných k na?emu osudu. P?estaňme se bát problém?, které nám St?edomo?í p?edkládá! [...] Pro Evropskou unii a pro nás v?echny na tom závisí na?e p?e?ití." (Projev u p?íle?itosti setkání k reflexi a duchovnosti "St?edomo?ská hranice míru", 22. února 2020).
Brat?i, sestry, postavme se spole?ně problém?m, nezma?me naději, slo?me mozaiku míru! A tě?í mě, kdy? tu vidím tolik z vás, kte?í se vydáváte na mo?e, abyste zachraňovali, zachraňovali migranty, a p?itom vám někte?í mnohokrát brání v cestě, proto?e lodi něco chybí, ?e chybí to ?i ono... To jsou projevy nenávisti v??i bratrovi, maskované jako "vyvá?enost". Děkuji vám za v?echno, co děláte.
