Sestry albertinky ve slu?bě ukrajinsk?m chud?m
P. Mariusz Krawiec, SSP - Ukrajina
Za?átek války byl dramatický. Emocionální napětí bylo obrovské. Davy lidí prchaly Lvovem směrem k západní hranici. Na lvovské nádra?í p?ijí?děly vlaky plné uprchlík?. Unavení, ?pinaví a zmatení lidé se vylévali z vagon? na náměstí p?ed nádra?ím. Vydávali se do města v naději, ?e najdou úto?i?tě. ?Zvlá?tě te?, v době napětí, jsme neustále v pohotovosti a ka?dý den vycházíme do ulic k těm, kte?í tam bloudí a nevědí, co mají dělat,“ ?ekla t?etí den války sestra Geronima Vatikánskému rozhlasu. ?Také v?era byla v katedrále skupina mladých dívek, které hodně plakaly. Byly z Oděsy a nevěděly, kam se uchýlit. Mezi lidmi panuje velké zoufalství, strach, úzkost a nejistota. Duchovně je podporujeme. Mnoho lidí nám volá s prosbou o modlitbu, proto?e jejich syn nebo man?el ode?el do války“.
Riziko humanitární katastrofy
Brzy bylo jisté, ?e bez pomoci zven?í hrozí, ?e exodus lidí k polským hranicím p?eroste v humanitární katastrofu. Auta na cestě k hranicím stála v několikakilometrové frontě. ?eny, matky, babi?ky, tety s malými dětmi v náru?í hledaly něco k jídlu. Hledaly místo, kde by se mohly oh?át, a dobré slovo útěchy a podpory. V té době, v únoru 2022, měla albertinská komunita ve Lvově t?i sestry: Geronimu, Dorotheu a Radoslavu. ?estý den války p?ijely sestry pomáhat lidem na ukrajinsko-polské hranici v Rawě Ruské. Stály u zdi za?ízení Caritas-Spes, které se nacházelo v bývalém franti?kánském klá?te?e, asi dvanáct minut od hrani?ního p?echodu. Tento bývalý klá?ter men?ích brat?í byl toti? v roce 2022 jen hromadou trosek. Rychle byly instalovány p?enosné toalety a p?ed bránou byly rozestavěny stoly. ?eholnice, oble?ené do vest ?ímskokatolické Caritas-Spes, za?aly rozdávat teplé nápoje a oblo?ené housky. To ?ekla reportérovi Vatikánského rozhlasu 厂惫ě迟lana ze Záporo?í, která stála vedle stolu sester albertinek. V náru?í dr?ela svého vnuka: ?Chci si zachránit ?ivot. Chci, aby v?echno skon?ilo, proto?e tohle je na?e země, moje země, moje město, moje místo. Chci se sem vrátit, aby se mně a mým dětem v?echno da?ilo. Chci, aby m?j vnuk ?il v zemi, kde se narodil. Proto?e vlastní země je vlastí ?lověka“. Bylo tu mnoho nejistot a slz.
Útulek pro ?eny bez domova
Dnes jsou na Ukrajině pouze ?ty?i sestry albertinky. Dvě jsou Polky, dvě Ukrajinky. Do roku 1945 měly sestry na Ukrajině několik útulk? a dom?. Staraly se o chudé. Kdy? po druhé světové válce p?i?la sovětská moc, nedovolila jim z?stat na sovětské Ukrajině. O chudé se měl nyní postarat stát. Chudí u? vlastně neměli existovat - to slibovali komisa?i komunistické strany. P?ed několika lety se albertinské sestry vrátily do Lvova. Na známém h?bitově v Janówě na?ly zapomenuté hroby ?ádových sester, které zde ?ily p?ed rokem 1945. Postavily jim symbolický pomník. Jejich úkolem bylo vybudovat útulek pro ?eny bez domova a v nouzi. Otev?ely ho v zá?í 2023. P?i této p?íle?itosti kard. Krajewski, pape?ský almu?ník, celý d?m posvětil jménem pape?e, který toto dílo od po?átku podporoval. Pape?ský almu?ník zde byl poprvé v roce 2020. Tehdy byl polo?en základní kámen, a?koli nikdo neo?ekával, ?e vypukne rozsáhlá válka a ?e ruské rakety doletí a? do Lvova. Sestra Geronima, tehdej?í p?edstavená lvovských sester albertinek, tuto událost komentovala slovy: ?Bude to domov pro ?eny bez domova a matky s dětmi. Chceme, aby tento d?m, p?esně jak ?íká název 'útulek', byl p?ívětivým místem pro v?echny. Bez ohledu na nábo?enství chceme těmto ?enám poskytnout teplo a bezpe?í, aby mohly znovu získat svou d?stojnost“. Nyní se v tomto domě nabízí témě? sto jídel denně, p?ijímají se mladé matky a ?eny, které uprchly z měst bombardovaných ruskou armádou.
Na ulicích mezi chudými
Sestry znají ulice Lvova velmi dob?e. Je?tě lépe vědí, kde se skrývají chudí. ?ijí v nuzných p?íbytcích a jedí odpadky. Kdy? vypukla pandemie, nikdo se k nim nechtěl p?iblí?it. Ve městě nebyli ?ádní turisté a ve?ejné stravování se zastavilo; v restauracích bylo mnohem méně odpadu. Mezi chudými lidmi panoval hlad. ?eholnice v rou?kách a s ta?kami plnými jídla chodily po městě a hledaly ty, kte?í pot?ebovali pomoc. ?Samoz?ejmě jsme se bály, ?e se nakazíme Covidem, ale silněj?í ne? strach z viru byla láska k chudým, která vychází z na?eho albertinského charismatu,“ ?ekla tehdy sestra Rados?awa. Navzdory mimo?ádně nebezpe?né zdravotní situaci chodily sestry po celé období pandemie nav?těvovat chudé a opu?těné staré lidi do jejich domov?. Dnes do lvovského útulku p?icházejí stále nové ?eny. Někdo jim jemně ?ekne, ?e takové místo existuje, někdo dal?í je doprovází. Práce za?íná nabírat na obrátkách. Ulice Chlebowa [Chlebová] ve Lvově se proslavuje, a to nejen díky pekárně, která zde ji? léta existuje, ale také díky ekumenickému domu milosrdenství.
