Jezuita Ilgit, nov? pomocn? biskup Anatolie: B?t mostem mezi církví a Tureckem
Antonella Palermo - Pope
Psal se rok 1990, kdy? ve svých 18 letech poprvé opustil své město Mersin ve starověké Kilikii. Jeho otec byl rybá?, matka ?ena v domácnosti. Odjel do hlavního města Ankary, kde měl nastoupit na univerzitu, a snil o tom, ?e se stane kajmakamem (podprefektem) nebo akademikem. Autobus zastavil v Tarsu, o kterém Antuan je?tě nic nevěděl. Jak se do?teme na stránkách P?átel Blízkého východu, B?h vstoupil do jeho ?ivota v Istanbulu, kde se vyu?il elektromechanikem. Nejprve v kostele svatého Antonína, pak v Bologni, v exerci?ním domě otc? jezuit?, ve vile San Giuseppe.
Antuanu Ilgitovi je 51 let a v roce 1994 absolvoval v Turecku studium ve?ejné správy. Po zku?enosti s ?eholním ?ivotem v ?ádu men?ích brat?í kapucín? vstoupil v roce 2005 do noviciátu Tovary?stva Je?í?ova (do Italské provincie). Knězem je od roku 2010, vzdělání získal na univerzitě Gregoriana a na Alfonsově akademii na Lateránu. Byl vyslán do Spojených stát? amerických, aby pokra?oval ve studiu, a získal magisterský titul z léka?ské etiky na Univerzitě svatého Josefa a doktorát z morální teologie na Fakultě teologie a duchovní slu?by Boston College.
Dosavadní generální viká? a kanclé? apo?tolského vikariátu v Anatolii otec Ilgit byl pape?em Franti?kem jmenován pomocným biskupem s titulárním stolcem v Tubernuce. Biskupské svěcení se uskute?ní 25. listopadu v istanbulské katedrále. Otec Antuan Ilgit SJ se nedávno vrátil z pouti 厂惫ě迟ových dn? mláde?e v Lisabonu se skupinou mladých Turk?, které doprovázel i na soukromou audienci u pape?e Franti?ka, a vypráví Pope sv?j p?íběh.
Jak jste p?ijal tuto nominaci?
Byl jsem byl na svých ka?doro?ních duchovních cvi?eních na Maltě, v jezuitské komunitě, a dostal jsem tuto zprávu. Děkuji Svatému otci za jeho d?věru ve mne. Jeho d?věra se vlastně netýká jen mě, ale i mladých lidí v Turecku.
Vy se zabýváte právě pastorací mláde?e a povolání, a to pro tureckou biskupskou konferenci. Co jim rád ?íkáte?
?e nikdy nesmí klást meze proz?etelnosti. Zvlá?tě po zemět?esení mají na?i mladí lidé tendenci se zastavit, kdy? ?elí tě?kostem, vidí svou budoucnost v troskách. Já ?íkám, ?e oni jsou ?ivými kameny, s jejich? pomocí m??eme obnovit církev.
Jaká byla rozhodující a nejvýznamněj?í setkání na va?í ?ivotní cestě a cestě víry?
Moje cesta do Tovary?stva Je?í?ova za?ala díky dvěma jezuit?m, které jsem potkal v Anka?e během svých studií. Kdy? jsem viděl jejich p?ípravu, ale také jejich prostotu a pokoru, chtěl jsem i já strávit sv?j ?ivot v Tovary?stvu Je?í?ově a slou?it lidem dob?e p?ipraven." Významné pak bylo setkání s monsignorem Bizzetim, svobodným a osvobozujícím ?lověkem. Pak jsem měl také dar několikrát se setkat se Svatým otcem, p?i jednom z těchto setkání jsem p?sobil jako tlumo?ník mezi ním a prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem, a toto setkání je to, ?ím bych chtěl být nyní: mostem mezi mou zemí a církví.
Krásný obraz... co to znamená stavět mosty v zemi zni?ené zemět?esením? Co to znamená, kdy? je ?lověk musí opravovat od základ??
V Itálii jsem byl mnoho let, a? do doby p?ed dvěma lety jsem u?il na teologické fakultě v Neapoli. V posledních dvou letech v Turecku jsem se v?dy setkal s p?ijetím ze strany vlády a ú?ad?. Kdykoli jsme něco pot?ebovali, v?dy nám vy?li vst?íc. Touha spolupracovat mi dává velkou naději. Jen musíme tuto touhu rozvíjet, abychom mohli ?ít v klidu a míru. V tomto ohledu jsme si od zemět?esení vyzkou?eli, ?e si m??eme navzájem pomáhat.
Jaká je v tomto ohledu zatím situace v posti?ených oblastech?
Je?tě musíme obnovit katedrálu. Zatím jsme se sna?ili o plánování. Po mém vysvěcení za?neme pracovat. Mezitím prost?ednictvím Caritas Anatolia pomáháme lidem, uprchlík?m, abychom jim na?li místo, práci, p?edev?ím abychom jim zajistili, ?e zde budou moci z?stat. Oblast Iskenderunu, Antiochie, Tarsu je pro k?es?anství skute?ně d?le?itá a nyní, kdy? se stádo v Turecku trochu roz?í?ilo, je p?áním spolu s na?ím biskupem, aby z?stali v místě svého p?vodu. Je t?eba jim poskytnout d?stojné bydlení a mladým lidem zajistit studium.
Na vlastní k??i jste za?il, co znamená exodus. Několikrát jste se do Turecka vrátil a nyní tak ?iníte jako biskup. Jak Va?e zku?enost migranta ovlivňuje Va?i dne?ní blízkost k migrant?m?
?ivot je nep?etr?itá cesta a takový byl v?dy i m?j ?ivot. Jak ?íká svatý Ignác, ?ivot je pou? a bude jí v?dy a? do poslední chvíle. Moje cesta pokra?uje a má několik velmi zajímavých a krásných etap. ?íkám, ?e Hospodin je velmi kreativní. Jsem zvědavý, jak v?e skon?í a kolik p?ekvapení mě je?tě potká. P?eji ??astnou cestu v?em, kte?í jsou nám svě?eni do pé?e. P?eji jim, aby i nadále ?ili sv?j ?ivot jako cestu v d?vě?e, ?e nás B?h neopustí. P?ání, které nosím v srdci, je doprovázet mladé uprchlíky, aby v situacích, které pro?ívají, viděli Bo?í tvá?. Opravdu vě?ím, ?e budeme schopni, v?ichni spole?ně, Turci, rodilí k?es?ané, mladí lidé, uprchlíci, v?ichni spole?ně budeme schopni povstat a obnovit na?e ?ivoty.
Vím, ?e se vám hodně líbí výraz "pomocný", ?e?
Ano, ?el jsem a vyhledal si jeho význam ve slovníku. Znamená to doprovázet, pomáhat. Budu pomáhat monsignorovi Bizzetimu, svému duchovnímu otci, u kterého jsem se rozhodl vstoupit do Tovary?stva Je?í?ova. Otev?el mi obzory, o kterých se nám ani nesnilo. Mám to potě?ení a ?est pomáhat jeho prost?ednictvím vikariátu Anatolie a také celé turecké církvi, proto?e v posledních dvou letech jsem byl jediným tureckým knězem v Turecku, který slou?il celému Turecku.
Tím se také vracíme ke kone?nému a hlubokému smyslu pastý?ské slu?by, kterou je t?eba chápat právě ve slu?bě lidem, nikoliv jako pouhé obsazování funkcí...
V Turecku takové riziko nehrozí, ?ekl bych..... Zde v?ichni, kdo p?i?li do na?í církve, pracovali v tomto duchu. Velmi rád vzpomínám na to, co mi p?ed mnoha lety napsal monsignor Padovese, který si v?dy p?ál, abych se sem vrátil. ?ekl: "Nyní je ?as, abyste se vrátil do Turecka a vrátil v?e, co jste dostal: lásku, pokoj, útěchu, naději. Mám chu? to udělat. Pro své krajany pracovat pro mír, dávat naději a pracovat v charitě".
Jak hodláte p?ispět k mezinábo?enskému dialogu?
Udělal jsem si doktorát, abych pracoval konkrétně v oblasti bioetiky, v oblasti mezinábo?enského dialogu. V?dy jsem tvrdil, ?e máme mnoho spole?ného, zejména pokud jde o zachování ?ivota od jeho zrození a? po jeho konec. Ve své výuce jsem tento aspekt v?dy zd?razňoval. Zku?enost s tragédií zemět?esení tento aspekt potvrdila. Viděl jsem, ?e v tragédii, která nás spojila na ?ivot a na smrt, jsme se skute?ně dokázali, jak s na?imi muslimskými, tak pravoslavnými bratry a sestrami, sjednotit a spolupracovat. Takto chápu mezinábo?enský dialog v ?ivotě. I na akademické úrovni m??eme pokra?ovat v diskusích na r?zná témata, ale máme mnoho p?íle?itostí z?stat jednotní.
