蜜桃交友

Antonella Palermo - Pope

Po?et obětí zemět?esení v Turecku vzrostl na více ne? 36 000, zraněných je témě? 200 000, zatímco statisíce lidí spí pod ?irým nebem. V deseti provinciích se z?ítilo nebo bylo vá?ně po?kozeno p?es 47 000 budov. Není voda na mytí, v některých oblastech nejde elekt?ina, celé vesnice jsou stále izolované. O?ekává se, ?e situace se bude s rostoucími teplotami zhor?ovat, s p?íchodem veder se obávají zejména epidemie cholery. "Morálka obyvatelstva je tě?ce zkou?ena," pí?e monsignor Paolo Bizzeti SJ, apo?tolský viká? Anatolie, na internetových stránkách sdru?ení P?átelé Blízkého východu, které okam?itě aktivovalo kanál, jeho? prost?ednictvím lze obyvatelstvu posílat pomoc.

Anatolský vikariát pracuje na t?ech frontách. V Iskenderunu koordinuje otec Antuan Ilgit SJ, generální viká?, s Janem Farhadem Sadredinem, ?editelem pobo?ky Charity v Anatolii, lidi, kte?í ?ijí na biskupství (sestry Vtěleného Slova a laické vě?ící), spolu s dal?ími ?ty?iceti dobrovolníky. V Istanbulu Charita Turecko s pomocí Italské Charity (Caritas Italiana) p?ipravuje projekty, koordinuje ?innosti charit z r?zných ?ástí světa a stanovuje cíle a organiza?ní schéma pro nadcházející měsíce.

Z Itálie - kde byl apo?tolský viká? v době tragédie na náv?těvě tureckých seminarist?, kte?í zde studují - pracuje Bizzeti na organizaci pomoci a koordinuje personál v Iskenderunu a Istanbulu. "Morálka a spolupráce jsou chvályhodné," poznamenal biskup, "ale za?íná se projevovat únava.” A dodal: "Díky Bohu je ka?dodenní oázou úto?i?tě a útěchy slavení eucharistie a spole?ná modlitba, podporovaná také vírou ?ty? ?eholnic Vtěleného Slova, které ji? dva měsíce ?ijí v Iskenderunu. Jsou tu s námi kně?í i laici z jiných k?es?anských církví: i takto roste skute?ný ekumenismus". 

Mons. Bizzetiho v pátek 17. února p?ijal na audienci pape? Franti?ek. Poté ve studiu Vatikánského rozhlasu - Pope vyprávěl, jak pro?ívá tento dramatický okam?ik:

Jak proběhlo setkání s pape?em?

Děkuji Svatému otci, který mě chtěl p?ijmout. Vyjád?il mi ve?kerou svou blízkost, svou náklonnost ke v?em lidem bez rozdílu. Cítíme velkou podporu.

Jak emocionálně pro?íváte tuto geografickou vzdálenost, ?e nejste u toho?

Ur?itě je to velká námaha, proto?e bych tam rád byl se svými lidmi, na druhou stranu otec Antuan Ilgit, generální viká?, tam je a dělá skvělou práci, a já jsem tady u?ite?něj?í. Nicméně v pondělí se na pár dní vracím do Turecka, pak vyhodnotíme, jak dál. ?iju takhle trochu ze dne na den, resp. ze dvou na t?i dni.

V těchto dnech jste ?ekl: zemět?esení nás odvádí od politických konflikt?...

P?esně tak, zemět?esení je skvělá p?íle?itost zastavit se a zamyslet se nad tím, co my lidé chceme. Válka nic nep?iná?í, p?iná?í jen destrukci. Proto, alespoň pokud to zále?í na nás, musíme okam?itě p?estat s nároky a konflikty, abychom zaru?ili ?ivot, ?ivot je nejvy??í hodnota, ?ivot lidí je to, co je drahé i Bohu.

P?icházejí obrazy a p?íběhy, které jsou neuvě?itelné, zachránění lidé vyta?eni ?iví z trosek po mnoha dnech. ?ím jsou pro vás podnětné?

Jistě, jsou tu neuvě?itelné epizody lidí, kte?í z?stali na?ivu a kte?í byli díky neutuchající práci záchraná?? zachráněni, ale jsou tu i epizody, které jsou up?ímně ?e?eno na hranici uvě?itelnosti, jako nap?íklad onen pětiletý chlapec, který byl po 112 hodinách pod sutinami vyta?en a s úsměvem vyprávěl těm, kte?í se ho ptali, jak se v těchto dnech měl: P?i?el mu? v bílém a p?inesl mi jídlo a pití, tak?e jsem byl klidný. Kdo byl ten mu? v bílém, který krmil toto dítě pod sutinami? Je to otázka, které se nem??eme vyhnout a která nás nutí k zamy?lení.

Je tu jistě drama mnoha sirotk?. Co s nimi bude?

Meze této tragédie budeme moci popsat a? za několik let, proto?e ve skute?nosti je tu celá ?ada tragédií, které se kaskádovitě st?ídají. Ztráta rodi?? je pro tyto děti tou největ?í tragédií, vě?íme, ?e najdou p?ijetí; lidé jsou dob?í, turecké obyvatelstvo je dobré, jak u? léta ukazuje v??i uprchlík?m, tak?e vě?íme, ?e se opravdu najdou p?íbuzní, lidé, instituce, které si tyto malé bytosti vezmou k srdci.

Turecko je jednou ze zemí, která p?ijímá největ?í po?et uprchlík? na světě: Afghánce, Sy?any, Irá?any... Vy jako místní církev děláte i normálně maximum pro to, abyste jim v bě?ném ?ivotě zaru?ili alespoň minimální d?stojnost. Nyní obtí?e nar?stají...

Obtí?e nar?stají, máme úmrtí v rodinách Sy?an?, kterým jsme pomáhali, a tak je nyní také t?eba pomoci lidem zpracovat jejich zármutek, proto?e jsou to opravdu velké tragédie. Charita Turecko, dal?í organizace, vláda, ti v?ichni usilovně pracují, ale rozsah katastrofy je nerovný silám, které jsou k dispozici. Doufáme, ?e lidé z celého světa budou i nadále schopni p?iná?et pomoc, p?ímo ?i nep?ímo r?znými zp?soby poskytovat podporu.

Sýrie bohu?el stále z?stává z velké ?ásti nezmapovaným územím. Co bude s touto zemí dál?

V Sýrii není absolutní po?et mrtvých ve srovnání s Tureckem velký, ale je to země, která nese na svých bedrech více ne? deset let války. To v lidech vzbuzuje vnit?ní zoufalství, zdá se to jako tragédie bez konce. Doufám v?ak, ?e toto zemět?esení povede také v?echny politiky k pochopení, ?e mír je nezbytný, ?e zaru?it lidem výkon ka?dodenního ?ivota, práci, je prvním z dober, které je t?eba zajistit, pokud chceme být skute?ně lidmi, kte?í slou?í lidem.

V pátek 17. února bylo zve?ejněno poselství k postní době, v něm? pape? Franti?ek vyzývá, abychom ka?dodenní práci, tě?kostem a rozpor?m reality ?elili tím, ?e budeme krá?et vzh?ru spolu s Je?í?em. Jak tato slova rezonují ve světle zkázy zp?sobené zemět?esením?

Ano, je to cesta k?í?e, pro ka?dého ?lověka je tu k?í?, který musí nést, a my p?ed ním nem??eme utíkat, d?íve ?i později je na ?adě ka?dý, a Je?í? je ten, kdo vedl cestu: on je ten, kdo otev?el cestu, on nás nau?il novému zp?sobu nesení k?í?e tím, ?e p?ekonal poku?ení hněvu, zoufalství, házení viny na druhé v neplodné nenávisti.

Je tu také otázka staveb v Turecku, které údajně nedodr?ely minimální bezpe?nostní kritéria, otázka, která rozpaluje lidské du?e. Co máte chu? ?íci k tomuto typu odpovědnosti?

Ano, bohu?el jako ve v?ech situacích, kdy dochází k bou?livému vývoji národa, se v?dy najdou zlo?inci, kte?í toho vyu?ijí. Pravidla v Turecku se v?ak některým zlo?inc?m z?ejmě poda?ilo obejít. Vláda pohotově zasáhla mnoha zat?eními a doufejme, ?e to nyní bude i varováním pro rekonstrukci, ?e se věci budou dělat opravdu po?ádně v zájmu v?ech. Rabování jsem v?ak i v těchto dnech za?il na vlastní k??i: jsou lidé, kte?í si naklonovali mou e-mailovou adresu prost?ednictvím nové adresy ?áste?ně odli?né od té mé, a po?ádali o pomoc na druhém konci světa. Musel jsem jít a nahlásit na policii tyto zlo?ince, kte?í zneu?ívají tragédii druhých pro své vlastní pochybné zájmy.

Ké? se va?e země brzy opět vzchopí, Excelence.

Na?e výzva zní: nezapomeňte na nás. Proto?e, jak víme, po několika týdnech zhasnou i reflektory masmédií, a to by bylo je?tě vět?ím ne?těstím.