Rozhodla jsem se z?stat mezi sv?mi lidmi: svědectví ?eholnice z Myanmaru
Sestra Rosalind Arokiaswami IJS
Je to moje první zku?enost v cizí zemi, která v posledních letech trpěla pandemií Covidu-19 a vojenským p?evratem z 1. února 2021, který v květnu vedl k probíhající ob?anské válce. Tato událost vyvolala v mnoha ?ástech Myanmaru rozsáhlé demonstrace, protesty a nepokoje, zatímco mnoho lidí prchá do d?ungle, aby si zachránili ?ivot. Mnoho nábo?enských kongregací ?ijících a p?sobících v zemi otev?eně vyjád?ilo sv?j protest proti této situaci. Sta?í p?ipomenout sestru Ann Rose Twangovou a její odvá?né gesto, kdy poklekla p?ed vojáky.
Doufat v Boha proti v?í naději
Měla jsem smí?ené pocity: na jedné straně jsem jako ?lověk z jiné země byla myanmarským ú?ad?m zavázána za to, ?e mi zde povolily pracovat. Byla jsem si vědoma toho, ?e mi m??e být vízum odebráno, a ?e mi tedy hrozí, ?e budu poslána zpět do vlasti. Byla jsem si plně vědoma toho, ?e musím být velmi opatrná ve zp?sobu, jakým mluvím, proto?e hrozí, ?e budu nahlá?ena ú?ad?m. Poté, co jsem pro?ila tě?kosti spojené se za?leněním do této nové reality a nau?ila se jazyk, který jsem v?bec neznala, p?i?la dal?í zkou?ka: B?h mě vyzval, abych byla p?ipravena trpět s lidem, který mi svě?il.
Musím s pokorou ?íci, ?e jsem měla a stále mám chvíle pochybností a úzkosti. Někdy jsem si ?íkala, jestli mám dost trpělivosti a p?edev?ím víry, abych d?vě?ovala Bohu, který nás nikdy nezklame. Tato situace byla skute?nou zkou?kou mé víry. Blahoslavený Mikulá? Barré (francouzský kněz a zakladatel kongregace, ?ijící v 17. stol., pozn. red.) ?ekl: ?I kdy? se zdá, ?e je v?echno proti naději, doufej v Něho“. Otázkou je, zda jsem p?ipravena těmto slov?m svého zakladatele vě?it.
P?ipravena zem?ít za sv?j lid
Pomalu, ale jistě, mně neznámým zp?sobem, jsem si uvědomila, jak mě B?h vrhá do situací, v nich? chce, abych mu dokázala svou věrnost. V situacích, které jsem nikdy p?edtím neza?ila, a kdy? jsem byla na v?echno sama, jsem si uvědomila, ?e ?p?emíra Bo?í lásky“ byla a je na?í jedinou jistotou. To byl rozhodující okam?ik na mé cestě víry, kdy jsem zjistila, ?e ?není cesty zpět“. Od té chvíle jsem se rozhodla, ?e jsem p?ipravena obětovat sv?j ?ivot za lidi, zejména za chudé. S tímto uvědoměním (?ekla bych osvícením) jsem nevysvětlitelným a proz?etelným zp?sobem pocítil ur?itý mír a klid, který jsem nikdy p?edtím neza?ila.
Neexistuje ?ádná záruka, ?e nezem?u
P?i pohledu na situaci v Myanmaru nemám ?ádnou záruku, ?e je m?j ?ivot v bezpe?í. Armáda, která nebyla schopna zastavit ob?anskou neposlu?nost a protestní pochody lidí, za?ala do demonstrujících dav? st?ílet. Mnoho mladých lidí p?i?lo o ?ivot. Mnoho mladých ?en bylo nemilosrdně zabito a znásilněno. Velké mno?ství lidí je stále na útěku a mnoho jejich dom? bylo zapáleno. V tomto kontextu neexistuje ?ádná záruka, ?e m?j ?ivot m??e být u?et?en. Mohla bych zem?ít p?i výbuchu bomby nebo jedinou kulkou. M??e to znít velmi děsivě, ale je to realita, které ?elíme. Pokud je to pro mě Bo?í v?le, jsem p?ipravena: jako Je?í? dal sv?j ?ivot za své ovce, tak i já jsem p?ipravena dát sv?j ?ivot za lidi, se kterými ?iji.
Kongregace Sester Dítěte Je?í?e v Myanmaru
Kv?li vojenskému útisku p?i?lo mnoho lidí o práci a nemohou u?ivit své rodiny. Nepoctiví obchodníci vyu?ili situace a zvý?ili ceny potravin. Naprostá vět?ina obyvatelstva je na pokraji hladomoru. Pokud bude tato situace pokra?ovat, bude to mít katastrofální následky a nejvíce to odnesou chudí. Je bolestné a srdcervoucí vidět mnoho lidí hladovět kv?li nedostatku jídla. Tvá?í v tvá? této situaci pova?uje naprostá vět?ina obyvatelstva p?ítomnost sester za po?ehnání. Oceňují na?i p?ítomnost a podporu. Vědí, ?e se mohou kdykoli obrátit na někoho, kdo jim pom??e vy?e?it jejich starosti, úzkosti, frustraci a du?evní potí?e. Nejsme schopny je finan?ně podporovat a oni to vědí. Na?e p?ítomnost je v?ak pro ně po?ehnáním. V asijské kultu?e je toto vědomí velmi roz?í?ené mezi buddhisty, katolíky, a dokonce i hinduisty. Zde jsem pochopila prorocký vhled blahoslaveného Barrého, kdy? ?ádal první u?itelky v na?í kongregaci, aby ?ily s chudými a mezi nimi a vcítily se do jejich situace. ?Být s nimi“, to je v?e, co se od nás o?ekává. Zároveň jsem si uvědomila, ?e nás evangelizují lidé, se kterými ?ijeme. ?asto jsou pro nás těmi nejlep?ími u?iteli a mohu se od nich hodně nau?it.
Víra prostých lidí
Pro?ila jsem to, kdy? jsem se koncem ?ervna loňského roku vydala do Rangúnu, abych si obnovila vízum a pas. Nebyla jsem si jistý, zda mi vízum m??e být prodlou?eno, nebo ne. Ne? jsem odjela do Rangúnu, ?ekl jsem svým lidem, aby na mě pamatovali v modlitbách. Jejich spontánní reakce mne dojala. ?ekli mi toti?: ?Neboj se, sestro, v?echno bude v po?ádku a vízum dostane?. B?h tě nezklame. Chce, abys byla i nadále s námi. Zná na?e srdce“. Uvědomila jsem si, ?e mě u?í o ví?e. A?koli byli chudí, prostí a nevzdělaní, měli silněj?í víru ne? já. Nyní jsem si uvědomila, ?e pokud B?h chce, abych nadále slou?ila jeho lidu, udělá, co je t?eba. Nemám se ?eho obávat, kromě toho, ?e ho neustále vyzývám, aby posílil mou víru.
